Proč a jak vést deník vděčnosti | Kompas YeahCoach | 3.díl

Poslouchat audio

Jak je možné, že učitelům, rodičům, lékařům uniká fakt, že máme k dispozici účinný lék na nespokojenost, deprese, agresivitu, drogy i alkohol, v podobě deníku vděčnosti?

  • Spustit video

Znal jsem starou babičku, se kterou jsem rád sedával v parku na lavičce a která si pravidelně už od základní školy sepisovala deník vděčnosti. Ke každému zápisu vděčnosti měla krátký příběh. Setkání s ní bylo vždy velmi inspirující. Miloval jsem její příběhy z deníku vděčnosti. Dožila se 105 let bez nemocí a tvrdila, že za její věk a zdraví může právě deník vděčnosti.

„Pokud si nevedeš deník vděčnosti, je to stejné, jako by sis nečistil zuby. Po nějaké době ti myšlení začne hnít, podobně jako zuby.“

Co se stane, když si zvykneš písemně pravidelně projevovat vděčnost?

Otočíš myšlení naruby. Zaměřuješ se na to, co máš, a ne na to, co nemáš. Postupně ztrácíš zájem o další zbytečné materiální věci. Máš dojem, že toho máš tolik, že se toho už do tvého života snad víc nevejde.

A to není všechno. Každý se chce přátelit, pracovat nebo žít s člověkem, který provozuje deník vděčnosti. S takovou osobou je ti totiž vždycky dobře, ani nevíš proč. Jako právě s tou babičkou.

„Je nemožné dosáhnout mimořádného a zdravého života bez deníku vděčnosti. Měli by ho používat rodiče, učitelé, lékaři i lídři, jako nejdůležitější nástroj prosperity a zdraví.“

Písemný projev vděčnosti má i další význam. Deník vděčnosti totiž slouží zároveň jako kronika prožitků pro tvé děti a vnoučata. Co já bych dal za to, kdybych si mohl číst ve stovkách příběhů deníku vděčnosti mého dědy, babičky nebo třeba prababičky.  

Pod tíhou těchto faktů je vlastně velice hloupé a destruktivní nepoužívat deník vděčnosti. Je to téměř stejně hloupé jako přestat dýchat. Vést si deník vděčnosti patří k nejlepším životním rozhodnutím.

 

A jak na to?

V deníku vděčnosti děkuj za nové ráno, za jídlo, za návštěvu rodičů, za absolvované zkoušky, vyšší výplatu, za možnost jet na dovolenou, za pracovní výkon, za nový zážitek, za děti, za čepici, za nalezení ztraceného klíče nebo za uzdravení z hnisavé angíny.

Děkuj za vše možné, co tě napadne. Vlož do zápisů popis prožívaných emocí a přidávej si k tomu fotky. Je magické pak cestovat časem zpět a vzpomínat na hezké zážitky.  

„Je neuvěřitelné, kolik ti deník vděčnosti za několik minut týdně dává zpět. Nedá se tomu skoro ani uvěřit.“

V YeahCoach je tento nástroj zdarma. Proto neváhej a zapiš si svou první vděčnost. Třeba můžeš poděkovat za tento příspěvek nebo za dobré ráno, či hezký večer. Přidej k tomu fotografii. Tím můžeš začít. Časem ucítíš sílu, kterou ti deník vděčnosti dává.  

 

A nyní vzkaz nevědomým rodičům:

Jak chceš, aby si tvé dítě vážilo věcí, když ho ani nenaučíš vděčnosti? Jak má tvé dítě dosáhnout životní spokojenosti v tomto materiálním, bláznivém, uspěchaném světě bez deníku vděčnosti? Dělej to a pomoz mu to dělat taky, protože z něj učiníš šťastného a zdravého člověka. 

Vzkaz nevědomým učitelům:

Jak je možné, že jsi učitel a aktivně neučíš jednu z nejdůležitějších dovedností života, kterou je bezpochyby vděčnost? Jakým právem pak požaduješ žákův vděk za tvé služby, když jsi je to ani nenaučil? Nauč je to a staneš se jedním z nejlepších učitelů světa.  

 

„Pokud se mi tě podařilo přesvědčit k provozování deníku vděčnosti, znamenalo by to, že světu přibyl další kvalitní člověk, rodič, dítě, které se zaměřuje na to, co má, a ne na to, co nemá. A to je pro společnost jistě velkým přínosem.“ Jít do Denních návyků YeahCoach!

 

TOGETHER STRONGER FOREVER

 

Autor: Robert Kopl
Inspirováno Jackem Canfieldem, Tonny Robbinsnem, Danem Millerem.

 

A jak to vidíš Ty?